Moje volba- Část první

Jsem z nevěřící rodiny. Já sama jsem o víře a o Bohu začala uvažovat až v 15ti letech. Říkala jsem si: kdo, nebo co to vlastně je, k čemu ty velikánské, nazdobené,podivné kostely... Ani jsem nevěděla, co se vevnitř vlastně obvykle děje. Byla jsem vevnitř do té doby jen jednou, a to při pohřbu naší sousedky. Já ale tehdy( zhruba v 10ti letech) věřila na duchy, a tak jsem si říkala, že z paní Lepšíkové (tak se ta sousedka jmenovala) se stane duch a bude létat mezi námi. To mě poměrně uklidňovalo, také jsem při pohřbu myslela na své babičky, které byly už dávno mrtvé, a posílala jsem jim pozdravy směrem k nebi, protože tam přece duchové bydlí. Později jsem začala i o tomto pochybovat a říkala jsem si: Co vlastně příjde po smrti? A co dělá člověka člověkěm. Proč my lidé mluvíme a zvířata ne? Pak jsem nastoupila do prvního ročníku na církevní zdravotní škole, protože jinde mě nechtěli přijmout. Máma mě před nástupem na školu varovala: Nenech si vymejt mozek, budou vám tam vyprávět takový ty nesmysly, jako: Milujte Boha, a tak. Připrav se na to, že tam bude hodně fanatiků, ale ty si jich nevšímej